Máte vypnutý JavaScript

Máte vypnutý JavaScript.
Pro správné zobrazení si, prosím, JavaScript zapněte. Pokud nevíte jak, ke každému prohlížeči je poskytnuta nápověda zde.



Bez JavaScriptu se stránky NEMOHOU načíst!

Thajsko, Kambodža a SAE 2016


Info: Thajsko
Info: Kambodža
Info: Spojené arabské emiráty
    

     Letošní dovolená se lišila od těch ostatních v tom, že jsme vyrazili s krosnou na zádech, jen tak naslepo poznávat chutě Asie. Tentokrát jsme se rozhodli poznat Thajsko a Kambodžu. Díky dostatku času jsme se na skok zastavili i ve Spojených arabských emirátech. Vyletěli jsme z Prahy. Letošní složení bylo já, mamka a mamčini dva kámoši, Martin a Martina. Letěli jsme největším letadlem světa, dvouposchoďovým Airbusem A380. Přistáli jsme ve Spojených arabských emirátech pozdě večer, a proto jsme se rozhodli, že na letišti přespíme v pohodlných lehátkách. Druhým letadlem jsme opět pozdě večer, kvůli časovému rozdílu +5:00 GMT (+2:00 v SAE a +5:00 v Thajsku), doletěli do Bangkoku.

     Taxíkem jsme se dopravili do našeho zarezervovaného hostelu. Ležel ve velmi "živé" uličce. Hostel určitě nebyl nejhezčí, ale kromě nesmírného vedra se celkem dal. Večer, tedy vlastně ve 2 hodiny ráno, jsme se ještě rozhodli, že si půjdeme prohlédnout uličku Khao San. Všude bylo plno diskoték, masáží (kterou si mamka druhý den dopřála) a stánků s jídlem, či suvenýry. V jednom z nich jsme si i koupili nudle, které jsme poprvé jedli čínskými hůlkami. A musím se pochlubit, byl jsem první, kdo se s nimi naučil jíst. Když jsme se chtěli vrátit zpátky, málem jsme zabloudili, ale nakonec jsme naštěstí svůj hostel našli. Následující den jsme měli v plánu projít si nějaké chrámy. Cestou jsme potkali místního učitele a ten nám poradil, že přesně ty, které chceme navštívit, můžeme vidět i z loďky, a navíc, že uvidíme i plovoucí trhy a vesnici na kůlech. Nakonec jsme se nechali ukecat a odjeli tuk-tukem k řece. Chrámů jsme opravdu viděli spoustu, ale trhy ne. Byly tam pouze tři loďky s cenami tak neskutečnýma, raději nemluvit. Viděli jsme zde i obrovské varany. Z některých šel opravdu strach. Byli velcí jak krokodýli. Po hodině jsme plavbu ukončili a dále pokračovali samostatnou prohlídkou chrámů na souši. Vždy jsme si stopli jeden tuk-tuk a ten nás odvezl tam, kam jsme chtěli. Nejprve jsme zavítali do chrámu Wat Pho, kde leží mj. i největší Buddha na světě, s rozměry 46x15 m. Byl opravdu moc krásný, a to nejen Buddha, ale i všechny ty stúpy a pagody kolem. Dále jsme pokračovali ke Královskému paláci a Paláci smaragdového Buddhy. Byl to obrovský areál opět plný nádherných staveb, Buddhů, stúp, pagod aj. Později odpoledne jsme se ještě místní hromadnou dopravou (autobusem) dopravili na nádraží, abychom si koupili jízdenky na vlak do Kambodži. Tam nám naneštěstí oznámili, že lístky se kupují pouze v daný den na daný spoj. Nezbývalo, než to tedy odložit na zítřek.

     Další den brzy ráno jsme se s Bangkokem rozloučili. Taxi nás odvezlo na zmiňované nádraží, rychle jsme zakoupili jízdenky a pohodlně se usadili v jednom vlakovém vagónu a vyčkávali odjezdu. Poprvé v životě jsem seděl ve vlaku III. třídy. Naštěstí byl v tom vedru vybaven větráky. Když jsme dojeli k hranicím Kambodži, koupili jsme si víza, přešli je a vzali si taxi, aby nás zavezl do Siem Reapu k námi vytipovanému hotelu. Tentokrát byl celkem luxusní, ale byl bez klimatizace, protože ovladač byl za příplatek. A protože jsme chytří, zjístili jsme, že se dá zapnout i bez něj :-). Po zabydlení jsme odjeli taxíkem pro vstupenky na následující dny na chrámy Angkor Wat. Na jeden z nich, Pre Rup, jsme si při zpáteční cestě vylezli a pozorovali západ slunce. Večer jsme si šli ještě prohlédnout naši čtvrť. Byla super! Blízko hotelu byl Old a Night Market, což byly různé trhy. Zde jsme si vyhlédli stánek, kam jsme poté chodili každý večer na nudle. Také jsem zde ochutnal parádní fruit milkshake. Ten byl výborný! Asi nejlepší nápoj, co jsem kdy v životě pil. Bude se mi po něm hodně stýskat. Při cestě zpátky jsme trošku zabloudili. Proto jsme si museli vzít tuk-tuk, aby nás zavezl do hotelu jménem "I Win". Tuk-tukař nás ale omylem vzal do "IVY" hotelu. A tak jsme se vrátili a poté zjistili, že jsme původně stáli těsně vedle našeho hotelu, jen jsme to za tmy nepoznali :-D. A protože tuk-tukař byl super, "zarezervovali" jsme si jej hned na další dva dny. Ráno už na nás čekal před hotelem. Jmenoval se Lay a měl pořádně vymakaný tuk-tuk. Pod sedadlem měl mražák, kde pro nás chladil vody. Dnešní den jsme měli v plánu navštívit Angkor Wat. Zvolili jsme si menší okruh. Začali jsme nádhernou bránou Thma Bay Kaek. Náš první navštívený chrám byl Bayon. Byl opravdu překrásný. Poté jsme se přesunuli na Sloní terasu a Terasu malomocného krále, odkud byly dobře viditelné věže Prasat Suor Prat, které nechal postavit tehdejší král pro své ženy. Každá z žen vlastnila jednu. Dále jsme navštívili nějaké malé "chrámky", které už nám připadaly stejné, a tak jsme Laye požádali, aby zastavoval pouze u těch nejkrásnějších. Sotva jsme to dořekli, už jsme stáli před Ta Prohm Temple, což je jeden z nejkrásnějších chrámů, celý prorostlý stromy a větvemi. Proslavil jej film Tomb Raider, který se zde natáčel. Neuvěřitelné! Další překrásný chrám byl Angkor Wat Temple. Hlavní a nejdůležitější chrám v Angkor Wat. Je zapsán na seznamu UNESCO. Potkali jsme v něm i několik buddhistických mnichů. V českém jazyce neexistuje slovo, které by vyjádřilo, jak byl tento chrám nádherný. Protože jsme už byli přechrámovaní, rozhodli jsme se, že si velký okruh necháme na zítřek a Laye jsme poprosili, aby nás zavezl do nějaké dobré a levné restaurace na oběd, což okamžitě splnil. Po výborném obědě jsme navštívili jezero Tonle Sap. Stojí na něm celá vesnice. V plovoucích domech zde žijí nejchudší lidé z Kambodži. Živí se rybolovem. Mají zde vše, co potřebují. Obchody, domečky, kostely, školy atd. Děti, kterým zemřeli rodiče při rybolovu, žijí a přespávají ve školách. Poté jsme se dozvěděli, jak se ulovené ryby, ale i krokodýli, štíři či hadi zpracovávají. Z ulovených krokodýlů se dělá textil, např. kabelky, pásky… Ryby se prodávají k jídlu a štíři a hadi se kromě jídla např. vkládají do sklenic s alkoholem. Večer nechyběla večeře. Jak je známo, tak opět nudle s čínskými hůlkami. Ochutnali jsme i smažené banány v těstě, což byla neuvěřitelná bašta, různé druhy pečiva, které se v Kambodži peče na sladko a také hada. Ano, čtete dobře, hada. Dali jsme si ho, protože to byla asi nejlepší pochoutka z toho, co ještě nabízeli. Mouční červi, kobylky, štíři, no, hrůza na to vůbec pomyslet. Had nebyl vůbec špatný. Jen zvířecí řeči jsme nerozuměli :-). Další den ráno nás Lay opět čekal se svým tuk-tukem před hotelem. Vyrazili jsme znovu ke chrámům Angkor Wat, tentokrát na již zmiňovaný velký okruh. Prvním navštíveným chrámem byl Pre Rup. Opět stejná básnička, byl tak nádherný, že nám málem oči vypadly z důlků. Poté jsme navštívili East Mebon Temple, kde byly k vidění lví a sloní sochy, malý chrám Ta Som a Neak Poan Temple, který se od ostatních lišil svým tvarem a tím, že stál uprostřed jezírka. Mně spíše připomínal nějaký památník. Hráli u něj i různí hudebníci. Dalším chrámem byl Preah Khan, který byl, podobně jako Ta Prohm, prorostlý stromy. Nakonec jsme se jeli naobědvat do naší vytipované restaurace a odpočinout do hotelu z toho 40° vedra. Po malém odpočinku jsme poprosili Laye, aby nás zavezl na zajímavá místa, kam běžný turista nechodí. Prošli jsme si park plný netopýrů a památník padlých vietnamských vojáků, kteří přišli osvobodit Kambodžu od Rudých Khmérů. Pak jsme odjeli na místo, kam se Kambodžané chodí bavit. Byla to pouť. Kam jsem se podíval, tam jsem viděl kolotoče, trampolíny, či stánky s hmyzem, jídlem a jinými specialitkami. Zde mamka neodolala a dala si nějaké čtyři masíčka na špejlích. Jedno chutnalo jako játra, a další tři byly nepopsatelné. Prý kuřecí, ale kolem kuřete to ani neprošlo. Byla to krysa nebo pes? Radši ani nechtějte vědět. Večer jsme opět završili nudlemi.

     Ráno nás čekal 6 hodinový přesun autobusem do hlavního města Phnom Penh. Když jsme dorazili na místo, nebyli jsme z něj vůbec nadšení. Všude se válely odpadky, které zapáchaly celým městem. Opravdu jsme nečekali, že hlavní město bude taková díra. Na rozdíl od Siem Reapu zde nebyl vůbec rozvinutý turismus. Stopli jsme si tuk-tuk a nechali se odvést do našeho vytipovaného hotelu. Byli jsme překvapeni, že v tak hnusné ulici může být tak nádherný hotel. Pokoj byl vybaven ledničkou, televizí, funkční klimatizací a dokonce i ohřívačem vody. Přesně podle našich představ. Po teplé sprše jsme vyrazili ven. Na recepci mamku varovali, že si má raději schovat foťák z důvodu bezpečnosti. Toto varování jsme později ještě slyšeli vícekrát. Město na nás nezapůsobilo hezky. Anglicky zde téměř nikdo neuměl. Po dlouhé prohlídce a bloudění okolními uličkami, jsme konečně objevili stánek s jídlem. Tentokrát jsme změnili jídelníček a vyzkoušeli rýži. Další den jsme se vydali ke Královskému paláci. Je to chrámový komplex, kde se nachází spoustu nádherných stúp, pagod a paláců. Poté jsme pokračovali po promenádě, která vedla k památníku vietnamsko-kambodžského přátelství a památníku nezávislosti Kambodži na Francii. Dále jsme se přesunuli k Muzeu genocidy Tuol Sleng, neboli S-21. Prohlídka byla velmi depresivní, protože si každý představil, co vše Rudí Khmerové na lidech páchali. Vytrhávali jim zuby, mlátili je a mučili různými nástroji. Dokonce jim nedávali pořádně najíst, a tak vězni pro své přežití lovili např. krysy. Při jejich mučení zemřelo 1,7 miliónu lidí. Přes 12 tisíc jich bylo vězněno a mučeno právě v tomto vězení a pouze sedm mužů se dožilo v roce 1979 vysvobození Vietnamem. Dnes už žijí jen dva, kteří každý den navštěvují muzeum a vyprávějí o hrůzách, které prožili. Jednoho z nich, pana Chum Meye, jsme zde potkali i my. Poté jsme se dozvěděli, že toto je pouze jedna část z celého muzea genocidy a druhá jsou vražedná pole Choeung Ek, kde byli vězni z S-21 popravováni. Zde jsme viděli masové hroby, kam Rudí Khmerové házeli oběti a hromadně je pohřbívali. K vidění byly i kosti, zuby či lebky obětí. No, hrůza. Shlédli jsme i strom, u kterého byly zabíjeny děti, a na něm bylo pověšené rádio, které mělo hrát tak hlasitou hudbu, aby nebylo slyšet jejich sténání.

     Ráno už nás čekal před hotelem minibus, kterým jsme odjeli zpátky na kambodžské hranice do města Poi Pet. Po vyřízení formalit jsme přešli hranice a dalším minibusem odjeli do Bangkoku. Zde jsme metrem zajeli na letiště, a tam si na druhou polovinu pobytu půjčili auto. Cestou do Chiang Mai, kam jsme se právě chystali, jsme se ještě na skok zastavili v naší milované uličce Khao San.

     Do Chiang Mai jsme dorazili dříve, než bylo v plánu, a tak jsme si stihli zamluvit výlety na další den. Po obědě jsme vyrazili do nedaleké ZOO. Byla nádherná! Všechna zvířata (až na pár výjimek) byla od návštěvníků oddělena pouze hlubokým příkopem. Papoušci volně poletovali po areálu. Dokonce jsem mohl zeleninou, kterou mi mamka koupila, nakrmit slona. WOW! Tato možnost není jen tak v každé ZOO. Nakrmil jsem přes mříže masem, které jsem měl nabodnuté na tyčce, i jaguára. Kromě těchto zvířat jsme viděli i koalu, hrochy, lvy, tučňáky… A třešničkou na dortu byla panda velká. Byla to krása! Poprvé v životě jsem ji viděl naživo. Opět zážitek na celý život. Další den na nás už před hotelem čekal tranzit, který nás měl odvézt na to nejúžasnější z této dovolené. Začali jsme v Tiger Kingdom, což je chovná stanice pro tygry. Měli jsme si vybrat, jestli se půjdeme do klece mazlit s novorozencem, malým, středním nebo velkým tygrem. Vybrali jsme si malého tygra. Zní to tak, ale malý opravdu nebyl. V kleci byli čtyři obří (alespoň pro mne) roční mláďata. Mohli jsme se s nimi mazlit, fotit je a hladit si je. Byl to neuvěřitelný zážitek. Dále jsme pokračovali do horské vesnice, kde byly různé asijské kmeny. Mezi ty nejznámější patřil kmen dlouhokrkých žen Padaung, které jsou známé nošením kovových spirál kolem krku, ruk a nohou. Dozvěděli jsme se, že obruče, které nosí kolem krku, jim krk neprodlužují, ale bortí stavbu těla, čímž se páteř a ramena propadávají níž. A to způsobuje efekt dlouhého krku. Kmeny se živí prodáváním různých vlastnoručně vyrobených výrobků. Poslední částí výletu byla sloní rezervace. Slony jsme nejprve krmili, a když byli pořádně najezení, byli připravení k jízdě. Bylo to super! Po projížďce jsem slona ještě natřel bahnem pro lepší trávení. Mj. nám průvodce ukázal zázračné rostlinky, které se při doteku zavřely. Poté jsme již zamířili k řece. Ale nejprve jsme se museli dostat na druhý břeh v pojízdné kleci zavěšené na laně. Mezitím slon řeku přebrodil a čekal nás u druhého břehu, abychom jej okoupali a zbavili nečistot. Byla to sranda, protože jsem někdy omylem vykoupal mamku místo slona. Pak jsem zase uklouzl, takže jsme se nakonec vykoupali všichni :-). V podvečer jsme vyrazili do města. Naším cílem bylo navštívit chrámový komplex Wat Chedi Luang, který byl od našeho hotelu vzdálen asi 2km. V polovině naší cesty jsme narazili na obrovskou tržnici, kde jsme si dali jarní závitky. Mňam… Ty byly výborné! Když jsme dorazili do chrámového komplexu, zjistili jsme, že je docela velký a jeho prohlídka nám zabere až do tmy. Ale stálo to za to. Všude se tyčily chrámy, stúpy a pagody, či sošky různých Buddhů. Cestou zpět jsme se stavili do našeho vyhlídnutého stánku opět pro závitky. V noci, jsme se vydali do města Hua Hin se zastávkou v Kanchanaburi.

     Do Kanchanaburi jsme přijeli před osmou hodinou ranní. Nachází se zde most vedoucí přes řeku Kwai. Známý je z toho důvodu, že se zde natáčel válečný film Most přes řeku Kwai, který získal 7 Oscarů. Při jeho stavbě bohužel zahynulo 116 000 lidí.

     Do Hua Hinu jsme dorazili dopoledne, ale než jsme našli náš hotel, byly už skoro dvě hodiny. V pizzerii jsme si dali pozdní oběd nebo spíše večeři? Zbývající dva dny jsme už jenom lenošili na pláži, koupali se v moři nebo se procházeli po městě. Při procházce městem, jsme si vyhlédli super restauraci, kam jsme chodívali na večeře a skvělý stánek s fruit shaky. Kromě fruit shaku jsme zkusili i řecký gyros a kebab. Vše bylo výborné! Na pláži jsme z písku postavili hrad a obří nápis „THAILAND 2016“. S Martinem jsme si půjčili i skútr. Nejprve řídil on a později jsem to zkusil i já. Byl to boží zážitek. Skákali jsme po vlnách a jeli na plnou páru. Druhý den dopoledne jsme zajeli k nedaleké opičí hoře Wat Khao Takiab. Volně zde žijí horské opice. Krmili jsme je banány, které jsme s sebou přivezli. Při krmení na mě jedna vystartovala a chtěla mi ukrást zbytek. Já jej však pohotově ukryl za záda. Odlákala mou pozornost a mezitím mi banány druhá opice vzala zezadu. Ty jsou ale mazané! Naštěstí už nám zbývaly jen poslední tři kousky. Poté jsme vystoupali na již zmiňovanou horu, kde byly svatostánky a nějaký menší buddhistický chrám. Mj. zde stojí obrovský zlatý Buddha, kterého lze díky jeho výšce spatřit i v 10 km vzdálenosti.

     Náš pobyt se už chýlil ke konci a nás čekal přelet do Spojených arabských emirátů. Po šesti hodinách jsme se vrátili o 3 hodiny v čase, neboť v SAE byl časový posun +2 GMT. Po rychlém odbavení jsme nasedli do klimatizovaného metra a šinuli si to směrem k Burj Khalifě. Metro je propojeno s Dubai Mallem klimatizovaným tunelem, a tak jsme do venkovní výhně nemuseli vystrčit ani špičku nosu. Protože jsme měli dostatek času, prohlédli jsme si celé obrovské nákupní středisko. Kromě toho, že jsme si zde parádně naplnili pupky, jsme se byli podívat na dva obrovské uměle vytvořené vodopády, které sahají z druhého až po čtvrté patro. Nádhera! Mj. jsme viděli podmořské akvárium či obrovské ledové kluziště. A pak jsme stejně ten nos do toho vedra venku vytáhli. Prohlédli jsme si největší budovu světa Burj Khalifu, na kterou se promítala světelná show. Vyčkali jsme si taky na tryskající fontány, které tryskají do výšky 70 metrů za doprovodu hudby různých světových interpretů. O půlnoci jsme odjeli do hotelu. Ráno nás čekal odlet domů.

     Dovolená se mi moc líbila a těším se, co mě čeká příště.


Video k článku naleznete zde.
Fotogalerii k článku naleznete zde.