Máte vypnutý JavaScript

Máte vypnutý JavaScript.
Pro správné zobrazení si, prosím, JavaScript zapněte. Pokud nevíte jak, ke každému prohlížeči je poskytnuta nápověda zde.



Bez JavaScriptu se stránky NEMOHOU načíst!

7 nových divů světa


     Dne 7. července 2007 bylo podle počtu hlasů zaslaných lidmi z celého světa zvoleno nových sedm divů světa. Anketu navrhl švýcarsko-kanadský dobrodruh Bernard Weber. Kritici, včetně expertů z UNESCO, se však do této aktivity nezapojují.
Zdroj: Google.com



Chichén Itzá [čti: čičen icá] je zřícenina mayského města na mexickém poloostrově Yucatán na území stejnojmenného státu Yucatán. Pochází z pozdně klasického až pozdně postklasického období (cca 600 - 1500 n.l.). Název Chichen Itzá pochází z mayského Chich'en Itza, což znamená "V ústech studny Itza". Itza byl název skupiny ekonomů a politiků. Itza je složenina dvou slov "itz" - magický a "ha" - voda. Ve městě jsou dvě tzv. cenote - přírodně vytvořené "studny", které sloužily jako zásobárna pitné vody. Od roku 1988 je Chichén Itzá zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO.


Socha Krista Spasitele je socha na kopci Corcovado (710 m n. m.), tyčící se nad brazilským městem Rio de Janeiro. Nachází se v národním parku Tijuca a od roku 2012 je společně s dalšími přírodními památkami Ria zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO. Jedná se o symbol města a světoznámou turistickou atrakci. Poprvé myšlenku na postavení sochy představil roku 1859 kněz Pedro Maria Boss brazilské princezně Isabele. Na dlouhou dobu však zapadla a vynořila se znovu se stým výročím vyhlášení nezávislosti země. Socha má rozpřažené ruce doširoka a tímto gestem objímá a chrání město.



Velká čínská zeď je starý systém opevnění táhnoucí se napříč severní Čínou. Dnešní podoba zdi byla vybudována za dynastie Ming v době od konce 14. do začátku 17. století. Jejím účelem bylo chránit Čínu před mongolskými nájezdy. Podobná opevnění proti vpádům kočovných kmenů byla však budována již v dávnějších dobách. Zeď se táhne v délce cca 3460 km (se všemi odbočkami 8858,8 km). V dnešní době je Velká čínská zeď vnímána jako jeden ze symbolů Číny. Od roku 1987 je Velká čínská zeď zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO.



Machu Picchu [čti: maču pikču] jsou ruiny předkolumbovského inckého kultovního města v peruánských Andách. Nacházejí se na horském sedle 400 metrů nad řekou Urubamba v nadmořské výšce 2430 m n.m., asi 80 km severozápadně od Cuzca. Předpokládá se, že Machu Picchu nechal postavit Pachacútec Yupanqui, Inkové začali město stavět okolo roku 1430 n.l. Město bylo později opuštěno a zcela zchátralo, i když bylo místním známo, pro zbytek světa upadlo v zapomnění. Ruiny objevil 24. července 1911 americký archeolog - Hiram Bingham. Ten se domníval, že nalezl pozůstatky bájného města Vilcabamba. Od svého objevení se město stalo významnou turistickou atrakcí Peru i celé Jižní Ameriky. V roce 1983 bylo zařazeno na Seznam světového dědictví UNESCO.

Petra je skalní město a archeologické naleziště v Jordánsku. Od roku 1985 je zařazena na Seznam světového dědictví UNESCO. V Bibli je označováno jako Selá a Arabové mu dali jméno Mojžíšovo údolí. Město původně vzniklo jako pohřebiště v dokonale krytém místě, kde se setkávají tři údolí. Město bylo založeno pravděpodobně mezi 3. století př.n.l. a 1. století n.l. V tuto dobu zde žili Nabatejci a Petra se stala hlavním městem jejich království. Všechny stavby byly vytesány do pískovce. Město dosáhlo největšího rozkvětu a významu kolem roku 62 př. n. l., kdy tu žilo kolem třiceti tisíc lidí. Petru opustili poslední obyvatelé po druhém ničivém zemětřesení v 6. století n. l. Údolí upadalo postupně v zapomnění. Stala se tajemstvím místních beduínů, kteří existenci skalního města pečlivě skrývali před světem. Prvním Evropanem, jenž spatřil Královskou hrobku v Petře, byl roku 1812 švýcarský badatel a cestovatel Johann Ludwig Burckhardt, který cestoval ze Sýrie do Egypta v přestrojení za Araba.

Tádž Mahal je monumentální pomník v Ágře ve státě Uttarpradéš v Indii. Nechal ho vystavět indický mogul Šáhdžahán na památku své předčasně zesnulé ženy. Od roku 1983 je Tádž Mahal zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. Budova se proslavila po celém světě a přitahovala neuvěřitelně mnoho návštěvníků. Stala se symbolem Indie. V různé denní době za různého osvětlení má zajímavé zbarvení. Ráno je barva narůžovělá, navečer mléčně bílá a zlatou se stává vždy, když na ni dopadnou měsíční paprsky. Zdá se, že se vznáší mezi nebem a zemí - jeho proporce, jeho symetrické členění, okolní zahrady a zrcadlení ve vodě se spojují v dojem, který vám okamžitě vyrazí dech. Stavba je 73 metrů vysoká.