Máte vypnutý JavaScript

Máte vypnutý JavaScript.
Pro správné zobrazení si, prosím, JavaScript zapněte. Pokud nevíte jak, ke každému prohlížeči je poskytnuta nápověda zde.



Bez JavaScriptu se stránky NEMOHOU načíst!

Chorvatsko 2014


Info: Chorvatsko

     Rok 2014 byl pro naše cestování velmi úrodný. Sešel se týden s týdnem a nás opět čekal výlet do zahraničí. Tentokrát šlo o prodloužený víkend v Chorvatsku na Plitvických jezerech. Dostal jsem tento výlet k narozeninám. Jeli jsme opět autem, já, mamka a její kámoši.

     Brzy ráno jsme dorazili do Karlovace. Naše první zastávka byla ve venkovním muzeu s vojenskou technikou. Obešli jsme všechny tanky a stroje, na některé byla možnost si dokonce i vylézt. Hodně se mi tam líbilo, protože tanky mám rád. Po cca dvou hodinách cesty jsme přijeli do Plitvic. Ihned jsme se ubytovali v soukromém privátě, nalezeném v inzerátě na internetu. Po zabydlení jsme se rozdělili, protože Ondra byl po nočním řízení unavený, a tak si chtěl trochu odpočinout. My ostatní jsme vyrazili k jezerům. Avšak klíč od bytu byl jen jeden, a tak dohoda zněla, sraz kolem 19 hod. před barákem. Ubytování bylo na kopečku, takže k národnímu parku jsme scházeli prudkou stezkou směrem dolů, což bylo pro naše nohy pohodlné. Ale při zpáteční cestě... Myslím, že se ani nemusím zmiňovat. Po celodenním šlapání si to jistě dovedete představit...

     Zakoupili jsme lístky a zvolili nejdelší 18km trek, který zahrnoval okruh kolem celého areálu. Malá loďka nás převezla na druhý břeh, kde jsme ji ihned vyměnili za druhou a plavili se na začátek našeho dobrodružství. Zvolili jsme začít výšlapem nahoru, abychom později mohli jen zvolna sestupovat. Svahy byly prudké a opačným směrem by to byl pořádný zápřah. Shora byly nádherné výhledy na vodopády, které nás čekaly dole. Nemohli jsme se jich nabažit. Sem tam jsme to riskli i na nevyznačených místech, ale jak měl člověk odolat, když zrovna tam, kde nebyl chodník nebo vyhlídkové místo, byl ten nejlepší výhled? Z výšky byla vidět i jeskyně, ve které se natáčel film Vinnetou. Měli jsme do ní samozřejmě namířeno, ale než se k ní dostaneme, bude to ještě notnou dobu trvat. Po nějaké době šlapání jsme se ocitli před schodištěm vedoucím dolů k největšímu vodopádu v Chorvatsku. Jmenuje se Velký vodopád (Veliki slap) a měří úctyhodných 78m. Voda se z něj valila a rozlétala do širokého okolí. Fotobod, který je umístěn pod tímto vodopádem, byl zcela zalit vodou a nedalo se k němu dojít. Leda tak doplavat :-) Šlapali jsme tedy dál a dál a obdivovali malé i větší vodopády či jezírka. V kontrastu s okolní zelení vše vypadalo nádherně. Pomalu jsem nestíhal ani fotit. Bylo toho tolik k vidění. Najednou jsme došli k místu, kde část lávky byla zaplavena. Jako první jsem ji dokázal přeskákat téměř suchou nohou já. Ostatní se poté vydali za mnou. Blížili jsme se pomalu k jeskyni, ovšem netušíc, že nás čeká ještě jedna nástraha, než se do ní podíváme. Dostali jsme se k místu, kde proud vody strhl chodník a před námi se naskytlo asi 200m vody. Bylo nám jasné, že suchou botou se přes toto místo nedá projít, ledaže bychom přebrodili. Nezbývalo tedy nic jiného, než se zout, vykasat kalhoty nad kolena a vodu přejít. To by za normálního počasí nebyla žádná tragédie, ale venku bylo zrovna ten den asi jen 10°C a voda měla dle mého odhadu tak 2°C. Sotva jsme ponořili nohy do vody, pocítili jsme palčivou bolest. Ale nedalo se nic dělat, museli jsme to projít! Zvládli to jiní, zvládneme to i my! Ihned po dosažení druhé strany, lezeme do suchých ponožek a bot. To vám bylo najednou ale krásné teplo... Pokračovali jsme dál a konečně dorazili k jeskyni. Abychom se vyšplhali až nahoru, čekala nás spousta schodů. Šlo to ztuha a pomalu, ale stálo to za to. Z výšky byly opět famózní rozhledy. Oči mi lezly doslova z důlků nad tou nádherou! Pěkně shora jsme viděli i onen Velký vodopád, jak chrlí ze chřtánu proudy vody. Krása! Po chvilce šlapání jsme nalezli parkoviště vláčků. K dalšímu úseku naší trasy jsme se jím museli přepravit. A ne jen jedním, ale na druhém stanovišti jsme museli přesednout na druhý, bychom mohli pokračovat zase dál. Dopravil nás až hluboko do spodní části parku, kde jsme pokračovali v našem treku už zase pěšky. Kromě spodních vodopádů a jezer, jsme zde mohli obdivovat i květiny a zvířata, jako např. ryby, kachny či různé druhy hmyzu a motýlů. Doslova mě okouzlily vodopády, které stékaly lesem až do jezírek. Slovy se ta nádhera nedá ani popsat. Stoupali jsme opět vzhůru, po chvíli klesali zase dolů a kochali se okolím. Dorazili jsme k dalším velkým vodopádům. Před námi se zjevil Veliki Prštavac se svou výškou 28m a kousek od něj se pyšnil Mali Prštavac (Nemyslete si, že bych neuměl pravopis, ale Veliki i Mali Prštavac jsou přesné chorvatské názvy těchto vodopádů). Po téhle nádheře jsme obešli ještě několik krásných jezer, která nás dovedla až k prvnímu stanovišti loděk. Odtud jsme se již plavili k východu a poté Plitvická jezera opustili. A protože do našeho plánovaného setkání s Ondrou zbylo ještě dostatek času, rozhodli jsme si dát večeři v nedaleké pizzérií. Objednali jsme si tři jumbo pizzy a to byl tedy nářez! Tak velké kolo jsem v životě neviděl. Pizza vypadala jak velké víko od kanálu. Nu což, alespoň zbylo i na snídani :-)

     Ráno po 10. hodině jsme pomalu vyrazli na cestu domů. Cestou jsme měli ovšem naplánovanou ještě jednu zastávku ve městě Slunj, kde se nachází rovněž velmi krásné vodopády. Bylo to vlastně malé městečko postavené přímo na nich. Voda se valila kolem malých dřevěných domků, což působilo velmi nádherně. Nevědět, že se zde takto žije, myslel bych, že byl vyhlášen III. povodňový stupeň :-) Poté jsme již definitivně odjeli domů.

     Výlet se mi moc líbil a musím podotknout, že Plitvická jezera se svými nádhernými vodopády patří určitě mezi ty nejkrásnější na světě.



Fotogalerii k článku naleznete zde.