Máte vypnutý JavaScript

Máte vypnutý JavaScript.
Pro správné zobrazení si, prosím, JavaScript zapněte. Pokud nevíte jak, ke každému prohlížeči je poskytnuta nápověda zde.



Bez JavaScriptu se stránky NEMOHOU načíst!

Černá Hora 2015


Info: Černá Hora

     Letos jsem opět, již po třetí, letěl na tábor do Černé Hory. Předcházelo tomu ovšem trochu napětí, neboť nejdříve přišla zpráva, že jsem byl vybrán pouze jako náhradník, takže svou šanci dostat se sem jsem viděl jako minimální. Ale po třech dnech přišel nový dopis, že přijat jsem, což bylo sice zvláštní, ale docela se mi ulevilo. Hodně jsem se těšil, protože jsem věřil, že to opět bude suprové. 27. 7. 2015 jsem odletěl z letiště Ostrava-Mošnov. Opět jsem letěl s kámošem Ondrou. Pobyt trval 15 dní, od 27. 7. do 10. 8. 2015. Let trval docela krátce. Dokonce jsme přistáli o půl hodiny dříve oproti plánovanému příletu. Měl jsem opět místo u okna. Z letiště v Podgorici jsme ještě pokračovali autobusem asi hodinu až na okraj města Ulcinj.

     Ubytování jsme byli opět v hotelu Bellevue – blok Avala. Na pokoji jsme byli s Ondrou opět sami. Ale měli jsme tajemnou průchozí skříň do vedlejšího pokoje. A tak jsme se tajně v odpoledním klidu navštěvovali. Náš vedoucí se jmenoval Petr. Byl fajn a velmi vtipný. Letos jsme byli oddíl č. 6 a bylo nás v něm 9 kluků. Hodně jsem se kamarádil s bezva kámošem Máriem. Byl to jeden z mých nejlepších kámošů. Budíček jsme mívali v 7 hodin a hned o pět minut později následovala rozcvička. Cvičili jsme u hotelu a na zahřátí jsme si dávali 2 kolečka běhu okolo velkého trávníku. Pak následovala rozcvička jednotlivých oddílů, po ní dechové cvičení, které vedl náš vedoucí Petr a zakončení bylo opět dvěmi kolečky běhu. Ti, co se při rozcvičce ulejvali, museli na chodníku dělat "kačáky" a "žabáky". Je to docela těžké, protože po tom bolí svaly. Po rozcvičce jsme odcházeli na pláž, kde jsme hráli různé hry, stavěli z písku, čvachtali se v moři a opalovali se na slunci. Letos bylo všeobecně horké léto (a to nejen v Černé Hoře), a tak jsem se dokonce i trochu připálil, což se mi normálně nestává. Moře se zdálo z počátku studené, ale většinou jsem byl mezi prvními, co do něj rychle vběhli. Pak se již zdálo teplé. Co se týče bodování, tak letos nastala změna. Nebyla přesně stanovená doba, kdy se chodilo bodovat, ale vedoucí nás tentokrát mohli překvapit klidně ráno, nebo odpoledne, či dokonce až večer. Bylo tedy nutné udržovat pořádek po celý den. Bodovací systém byl tentokrát jako ve škole, čili od 1 do 5. Za super pořádek mohla být i 1*. Ten, kdo si neuklízel, tak buď na diskotéce, pokud zrovna byla v ten den, musel tančit na "Tři čuníky", nebo pokud zrovna diskotéka nebyla, tak se musel za trest vyfotit z prasečí upomínkou, která pak byla vystavena na internetových stránkách tábora, aby rodiče věděli, jakého to doma mají čuníka. My jsme si s Ondrou vedli dobře, ale většinou jsem ho musel přesvědčovat, aby si uklidil a někdy mi to nedalo a uklidil jsem za něj já. Letos nás na táboře nebylo tak moc, jako bývá zvykem. Bylo nás celkem jen 60 (vždy bývalo 100 dětí) a převahu letos měly holky.

     Po obědě jsme mívali dvouhodinový odpolední klid. Pokud bylo velké vedro, tak býval i delší a pak se hrály hry v budově. Převážně jsme ovšem hráli hry venku a to např. Hutu tutu, Mravenci, Magic Ball aj. Mimo jiné jsme hráli soutěž "Pevnost Boyard", kdy jsme po celou dobu našeho pobytu získávali těžce vydřené kousky mapy, podle které jsme hledali poklad. Ten byl nakonec nalezen oddílem holek těsně před koncem pobytu. Po večeři jsme mívali zábavné večery. Co tři dny jsme měli diskotéku, na které jsme jak tancovali, tak i různě soutěžili. Proběhla i volba miss, missáka, missinky a missáčka. Chtěl jsem se původně zúčastnit, ale nakonec jsem dal přednost jiným. Konec pobytu jsme zakončili velkým maškarním karnevalem. Letos jsem byl za Drákulu. Pokud zrovna nebyly diskotéky, tak jsme mohli chodit s vedoucím, kam jsme se domluvili. Občas jsme se procházeli po pláži, někdy jsme hráli fotbal či jiné zábavné hry. Často jsme také navštěvovali i blízké centrum, kde jsme chodili na drobné nákupy pamlsků nebo na pouť. Tím, že letos bylo vše levnější, tak jsem se tam pěkně vyřádil. Bohužel mě letos potkala nemilá zkušenost s izolací. Začal to vlastně Ondra, kdy mu nebylo dobře, měl teploty a tak skončil na ošetřovně. Když se vrátil, tak ho vystřídali další. Postupně jsme se na izolaci vyměnili všichni. Bylo to jako štafeta. Ondra to začal a předal dál. Já byl ten, který to ukončil. Teploty jsem sice neměl, ale měl jsem střevní potíže. Naštěstí jsem na izolaci strávil pouhé 2 noci. Bylo to ke konci pobytu, a tak jsem nic významného nepropásl, protože na závěrečný karneval mě pustili. Večerka většinou bývala kolem 22 hodiny. Ale většinou jsme klábosili a hráli na mobilech až do půlnoci. Jídlo bylo letos lepší než loni. Snídaně výborné. Obědy sem tam. A večeře se celkem daly. Hladem jsem netrpěl.

     Stejně jako loni, tak i letos byly součástí našeho pobytu dva výlety. První výlet byl lodí, kde jsme se plavili do Pirátské zátoky, která je napůl v Černé Hoře a napůl v Albánii. Navštívili jsme zde jeden z ostrovů a tam se koupali v moři, které bylo napůl řekou. Dole byla slaná a teplá voda z moře. Nahoře studená a sladká voda při přílivu moře pohlcovala. Při zpáteční cestě byly obrovské vlny. S klukama jsme spustili tedy nohy z boku lodě nad moře a nechávali se vlnami ošplouchávat. Byla to velká sranda. Druhým výletem byl výlet autobusem do středu velkého města Ulcinj. Každý oddíl měl rozchod a mohl společně navštívit, na čem se domluvili. Procházeli jsme si různé obchůdky, koukali na show místních lidí na ulici, např. žongléry, artisty či atlety, což bylo velmi zábavné a zajímavé. Dokonce jsme navštívili 6D kino, kde nám pustili šílenou horskou dráhu. Byla to paráda. Letos jsme měli odlet (i přílet) později než předešlé roky, a tak jsem konečně nemusel vstávat ve 4 ráno. Mohli jsme spát až do 7hodin a dokonce byla i snídaně. Dokonce nás strašili, že bude i rozcvička, ale nikdo tomu nechtěl věřit, že by v poslední den odletu bylo cvičení, a tak na ni nikdo nepřišel. Za trest celý tábor musel dělat "žabáky".

     Na táboře se mi moc líbilo a přál bych si, abych se tam příští rok dostal znovu. Snad se to podaří.



Fotogalerii k článku naleznete zde.