Máte vypnutý JavaScript

Máte vypnutý JavaScript.
Pro správné zobrazení si, prosím, JavaScript zapněte. Pokud nevíte jak, ke každému prohlížeči je poskytnuta nápověda zde.



Bez JavaScriptu se stránky NEMOHOU načíst!

Významní cestovatelé


Na této stránce uvádím významné cestovatelé, kteří něco objevili, dokázali nebo mě prostě jen fascinují. Něco málo jsem o nich napsal.
     Miroslav Zikmund (* 14. února 1919, v Plzni) je český cestovatel a spisovatel. Jeho otec byl zaměstnancem Československých drah, a proto si již od dětství vypěstoval lásku k cestování. Díky zvláštní jízdence, které podnik uděloval pro rodinné příslušníky, projel většinu území tehdejší první československé republiky (byl dokonce i na Podkarpatské Rusi).
     Po maturitě na Reálném gymnáziu v Plzni (1938) začal studovat Vysokou obchodní školu. Protože na počátku druhé světové války došlo k uzavření českých vysokých škol, mohl ji ukončit až v roce 1946. V průběhu války tedy pracoval jako pomocník v kanceláři a získal si tím značnou praxi. Kromě toho se ve volném čase dále vzdělával v ruštině, francouzštině, angličtině a klasické arabštině. Na škole se seznámil s Jiřím Hanzelkou, který byl později jeho partnerem na cestách i spoluautorem jejich knih.
     V letech 1947 - 1950 podnikl spolu s Jiřím Hanzelkou cestu do Afriky a Jižní Ameriky. Objeli celou severní, východní a jižní Afriku a Jižní Ameriku. Celou tuto výpravu jeli vozem TATRA 87. Z této cesty bylo rozhlasem odvysíláno přes 700 reportáží. Udělali na ní i velké množství fotografií a natočili množství videí.
     V roce 1953 se oženil s operní pěvkyní a sólistkou Národního divadla Evou Zikmundovou, se kterou má syna Miroslava. Během své druhé cesty byl ovšem donucen se se svou ženou rozvést.
     Druhou cestu, již s doprovodem, podnikli Zikmund a Hanzelka ve dvou upravených nákladních vozech TATRA 805 v letech 1959 - 1964. Při této výpravě projeli Asii a Oceánii.
     V roce 1968 se postavil na stranu tzv. „reformních komunistů“, proto mu bylo v roce 1969 znemožněno dále publikovat a účastnit se veřejného života. Od roku 1992 je Miroslav Zikmund čestným členem prestižního Klubu cestovatelů Hanzelky a Zikmunda GLOBE v Prosiměřicích. Spolupracuje na scénářích, vystavuje originální doposud nepublikované fotografie, poskytuje rozhovory pro rozhlas, tisk, televizi, lektoruje knihy.
     V roce 1992 navštívil Austrálii a Nový Zéland, v roce 1994 jihovýchodní Asii a v dalších létech znovu Austrálii, Izrael, Egypt, Maroko, Španělsko, Maledivy a Srí Lanku.
     Již dlouhou dobu žije ve Zlíně a v roce 2014 mu byl udělen čestný doktorát Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Ve stejném roce dne 28. října mu český prezident Miloš Zeman udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.
     Téměř celé dílo Miroslava Zikmunda vzniklo ve spolupráci s Jiřím Hanzelkou a týká se převážně jejich cest. Jejich cestopisné reportáže podrobně seznamují čtenáře s mimoevropskými zeměmi, které autoři navštívili. Napsali celou řadu cestopisů, které vyšly v mnohamilionovém nákladu v několika desítkách jazyků.
     Ing. Jiří Hanzelka (* 24. prosince 1920 - † 15. února 2003) byl český cestovatel a spisovatel.
     Narodil se na kopci Kotouč u Štramberka, v domě, který patřil správě vápencových lomů. Ve věku tří let se s rodiči přestěhoval do Kopřivnice, kde jeho otec pracoval v automobilce TATRA jako dělník ve vývojovém oddělení. V letech 1925 až 1930 bydleli v Bratislavě, poté se přestěhovali do Prahy.
     Vystudoval obchodní akademii a po maturitě (1938) začal studovat Vysokou obchodní školu. Protože ale na začátku druhé světové války došlo k uzavření českých vysokých škol, mohl ji ukončit až v r. 1946. Mezitím byl nasazen na zemědělské práce do Zhoře u Tábora, kde při úrazu na statku přišel o prst. Na škole studoval s Miroslavem Zikmundem, který byl jeho partnerem na cestách i spoluautorem jejich knih.
     V letech 1947 - 1950 podnikl spolu s Miroslavem Zikmundem cestu do Afriky a Jižní Ameriky. Objeli celou severní, východní a jižní Afriku a Jižní Ameriku. Celou tuto výpravu jeli vozem TATRA 87.
     Po návratu do Československa se roku 1954 oženil a později se mu narodily dvě děti, syn Jiří a dcera Hana. Roku 1958 věnoval svůj dům v Gottwaldově tomuto městu s podmínkou, že v něm budou zřízeny dětské jesle.
     Druhou cestu, již s doprovodem, podnikli Hanzelka a Zikmund ve dvou vozech TATRA 805 v letech 1959 - 1964. Při této výpravě projeli Asii a Oceánii.
     Krátce po návratu zemřela na rakovinu jeho žena. Jako přesvědčený sociální demokrat a v naději, že komunistické straně se může zdařit reforma politického systému, roku 1963 vstoupil do KSČ. Jako člen KSČ i v roce 1968 stál na straně tzv. reformních komunistů, účastnil se aktivně protestních akcí na podporu Pražského jara a stal se jednou ze známých symbolických postav tohoto protestu. Proto mu bylo v roce 1969 znemožněno dále publikovat a účastnit se veřejného života. Po dlouhou dobu nesměl Jiří Hanzelka ani dostat oficiální zaměstnání, tím spíše, že v roce 1977 podepsal Chartu 77. První zaměstnání dostal až roku 1983.
     O čtyři roky později se přestěhoval do Sedla u Jindřichova Hradce. Jiří Hanzelka je pohřben na hřbitově sv. Jiljí v třeboňském parku u Domanína.
     Jiří Kolbaba (* 15. dubna 1957) je český cestovatel, fotograf a spisovatel. Je členem redakční rady magazínu CESTOPISY, tváří magazínu Koktejl a viceprezident Českého klubu cestovatelů. Procestoval všech šest kontinentů planety, více než 130 zemí světa.
     Každý rok vycestovává na expedice a poznávací cesty do nejodlehlejších oblastí světa. Vozí textový a obrazový materiál, který pravidelně zpracovává do veřejných a mediálních projektů. Organizuje fotovýstavy o krásách světa. Zaznamenává především přírodu a exotické domorodce. Populární jsou také jeho besedy a diashow. V celosvětové kampani Keep walking byl Jiří Kolbaba zařazen do elitní skupiny cestovatelů a dobrodruhů. Spolupracuje s mnoha tištěnými i elektronickými médii, na rádiu Impuls má již mnoho let populární autorský pořad o cestování. Na začátku roku 2012 se připojil k vědecké expedici výzkumníků z Masarykovy univerzity v Antarktidě. V rámci dobrovolnického programu se podílí na chodu a zazimovávacích pracích na polární stanici J. G. Mendela. V roce 2013 navštívil Antarktidu již potřetí. Tentokrát značně dobrodružně na polské plachetnici SELMA. Spolupracuje s několika zahraničními ambasádami, fotografuje a filmuje. Významným způsobem se podílel na projektu přípravy videokazet s názvem Nejkrásnější místa světa. Je autorem knih: 6 kontinentů – příběhy z cest, Obrazy světa a poslední jeho knihou jsou Tváře světa. Dále je autorem fotografií pro knihu Tour de France 2005 na vysokém kole. Každoročně vydává stolní kalendáře.
     V mládí se Jiří věnoval atletice, kde zejména v běhu na 3 km překážek dosáhl výborných výsledků. V roce 1983 získal stříbrnou medaili v této disciplíně na Mistrovství Československa v atletice. Stal se také mistrem ČSR v běhu na tři kilometry překážek.
     Jiří Kolbaba je rozvedený, má syna Tomáše (privátní bankéř v PPF bance). Středoškolským vzděláním grafik, zakladatel několika reklamních agentur.
     JUDr. PhDr. Miloslav Stingl (* 19. prosince 1930) je český cestovatel, etnograf a spisovatel, který osobně poznal řadu domorodých kultur a zpracoval své zážitky v četných knihách. Je čestným náčelníkem indiánského kmene Kikapú.
     Narodil se v Bílině, dlouhý čas žil v Karlových Varech, které považuje za svůj domov, a od roku 1980 žije v Praze. Pracoval v Akademii věd, kde odpovídal za výzkum mimoevropských národů, jejich kultur a umění. Po celý život konal Miroslav Stingl rozsáhlé cesty a expedice, během nichž navštívil 151 zemí na všech kontinentech. Jeho hlavní zájem patří obyvatelům navštívených zemí, například Mayům, Polynésanům, australským Aborigenům, Inuitům (Eskymákům) atd. Stingl dokáže komunikovat nebo se částečně domluví 17 jazyky. Asi nejexotičtější z nich je jazyk papuánského kmene Kumů.
     Během svých cest strávil v zahraničí 19 roků. Při svých pobytech působil také na zahraničních univerzitách a vědeckých ústavech, např. v R. I. S. M. v New Yorku. Zároveň díky této činnosti byl přijat i do Société des Américanistes při UNESCO v Paříži a rovněž do Société des Océanistes při UNESCO.
     S příslušníky řady domorodých, zejména indiánských a tichomořských etnik, se Miloslav Stingl mimořádně úzce sblížil. Jeden indiánský kmen ho dokonce zvolil svým náčelníkem. Stinglovo indiánské jméno zní Okima – v překladu „Ten, který vede“.
     Od nejranějšího mládí se věnuje literatuře. Ve své spisovatelské činnosti využívá i poznatků získaných při svých zahraničních cestách a při své vědecké činnosti. Napsal 41 knih, které vyšly ve 239 vydáních. Je tak dlouhodobě jedním z vůbec nejpřekládanějších a v cizině také vydávaných českých spisovatelů.
     Při svých cestách pořizuje rozsáhlé obrazové – filmové záznamy. Celkem bylo takto pořízeno 510 hodin obrazového materiálu. Z jeho části například připravila německá veřejnoprávní televize 33dílný televizní seriál nazvaný „Kolem světa s Miloslavem Stinglem“ (v České republice ho převzala a vysílala ČT 1 a ČT 2). Pro Slovenskou televizi připravil seriál o Indiánech, nazvaný „Předkové a potomci Vinetua“, atd. Větší část Stinglových obrazových materiálů však nebyla dosud použita a je uložena v sejfech. Stingl také před 30 lety moderoval cestopisný cyklus Československé televize nazvaný Klub cestovatelů.
     Připravoval také četné pořady pro rozhlas i mnoho článků pro různé noviny a časopisy. Byl předsedou redakční rady měsíčníku „Latinská Amerika“, který spolu s několika přáteli v roce 1965 založil. Napsal několik povídek a filmových scénářů pro celovečerní filmy. V Latinské Americe napsal např. španělsky knihu "Nicaragua" nebo zpracoval dílo "Náboženství jihoamerických Indiánů Mapuche". Pro Český rozhlas připravil celou řadu děl. Dále napsal řadu dlouhých rozhlasových pořadů. Napsal rovněž hodně pohádek.
     Nikdy nebyl členem žádné politické strany nebo politického hnutí.
     Dan Přibáň (* 7. ledna 1976) je český novinář, režisér a cestovatel.
     Od roku 2002 do roku 2008 působil jako redaktor portálu iDNES.cz a časopisu ABC. V letech 2008 až 2009 byl šéfredaktorem populárně-vědeckého časopisu VTM Science. V současné době působí jako nezávislý novinář a věnuje se zejména cestovatelským výpravám po exotických zemích.
     Dan Přibáň je náčelníkem cestovatelských projektů, které nesou hromadný název Transtrabant.
     V červenci 2007 se vydal na první trabantí výpravu nazvanou Trabantem Hedvábnou stezkou. V roce 2009 zase s trabanty projel napříč Afrikou. V říjnu 2012 odstartoval cestovatelský projekt, jímž je expedice „Trabantem napříč Jižní Amerikou“. Duben 2015 se zase nesl v duchu zahájení expedice do Tichomoří.
     Vasco da Gama (* 1469 - † 24. prosince 1524) byl jeden z nejvýznamnějších portugalských mořeplavců a objevitelů, od r. 1519 hrabě z Vidigueiry. Svými třemi cestami do Indie položil základy pozdější portugalské koloniální říše.
     Koncem 15. století po pádu Konstantinopole byl obchod s cizokrajným zbožím, především s kořením, monopolizován arabskými a osmánskými panovníky. Portugalský král Manuel I. se rozhodl získat přístup do Asie obeplutím Afriky. Touto cestou byl pověřen posléze Vasco da Gama.
     Vasco da Gama opustil Lisabon 8. července 1497 se čtyřmi plachetnicemi. 22. listopadu obeplul mys Dobré naděje a po několika zastávkách na východoafrickém pobřeží dosáhl 20. května 1498 indického subkontinentu u města Kóžikkót.
     Druhou výpravu do Indie uskutečnil da Gama roku 1502 již jako admirál. Velel deseti válečným lodím a jeho úlohou bylo dosažení a upevnění portugalské hegemonie v Arabském moři a na pobřeží Indie. V námořní bitvě porazil da Gama jednu arabskou flotilu, dále s použitím násilí dosáhl v mnoha městech na pobřeží Indie uznání Portugalska jako nadřízené mocnosti. Položil tak základní kámen pro vytvoření budoucí Portugalské Indie.
     Třetí cestu podnikl Vasco da Gama roku 1524 jako nově jmenovaný místokrál Indie, asi po čtyřměsíčním pobytu však v Kóčinu na Malabarském pobřeží zemřel.