Máte vypnutý JavaScript

Máte vypnutý JavaScript.
Pro správné zobrazení si, prosím, JavaScript zapněte. Pokud nevíte jak, ke každému prohlížeči je poskytnuta nápověda zde.



Bez JavaScriptu se stránky NEMOHOU načíst!

Botswana, Zimbabwe a Namibie 2015


Info: Botswana
Info: Zimbabwe
Info: Namibie
    

     Stejně jako loni, tak i letos, jsme se vydali na vlastní pěst do Afriky. Jeli jsme opět ve čtyřech - já, mamka a mamčini dva kámoši, Standa a Lukáš. Přílet a odlet jsme měli v Johannesburgu v JAR. V této zemi jsme se moc nezdržovali, neboť jsme ji projeli již minulý rok. Letos jsme měli v plánu navštívit Botswanu, Zimbabwe a Namibii. Půjčili jsme si terénní Toyotu a naše dobrodružství mohlo začít.

     První noc jsme strávili ještě na území JAR. Ráno jsme již vyrazili do Botswany. Kolem kvalitních dálnic se pohybovala různá zvířata, od krav a oslů, přes zebry, impaly a prasata bradavičnatá, až po slony či žirafy. Naše první zastávka byla v nosorožčí rezervaci, kde jsme zažili úžasné safari. Kromě toho, že se nám v parku podařilo dvakrát zapadnout do písku, což nám do žil vneslo trochu adrenalinu, neboť jsme museli vystoupit a auto vytlačit, aniž by nás něco sežralo, se nám o další zážitek postaralo pár nosorožců, kteří se proti koloně aut rychle rozběhli. Naštěstí pohotoví rangeři zatroubili na klaksony a nosorožce tím vyplašili. Dalším krásným zážitkem byla plavba v dlabaných loďkách Mokoro po deltě řeky Okavango, kde jsme se setkali tváří v tvář s hrochy. Bylo to úžasné! Poslední zastávkou v Botswaně bylo město Kasane, kde jsme prožili úžasné tříhodinové lodní safari.

     Botswany jsme zavítali na skok do Zimbabwe. Nejdříve jsme navštívili jedny z nejznámějších vodopádů světa - Viktoriiny vodopády. Uáaau! To bylo něco! Hřmící masa vody se valila z výšky dolů a narážela do dna, od kterého se odrážela zpět v podobě vodní tříště. Za chvíli jsem byl zmáčený na kost, ale hřející slunce mě rychle osušilo. Po vodopádech následoval můj TOP zážitek, přelet nad nimi vrtulníkem. Se zatajeným dechem jsem pozoroval celou tu nádheru. Zdály se mi tak obrovské! Bylo neuvěřitelné, že jsem se kolem nich před chvíli procházel. Jako třešinku na dortu jsme si nechali pochod buší se lvy. Byl to další s mých TOP zážitků. Procházeli jsme se se dvěma čtrnáctiměsíčními mláďaty téměř tři hodiny. Samozřejmě s doprovodem několika chovatelů.

     Po Zimbabwe následoval přesun do Namibie přes Caprivi výběžek. Naše první kroky vedly do Tsumkwe, kde se vyskytuje původní africký kmen Sanů (Křováků). Od teď se už nebudu zmiňovat o svých TOP zážitcích, neboť v Namibii to byl každý druhý. Sanové jsou tak drobouncí, že když jsem se postavil vedle dospěláka, byl jsem větší než on. Chodí polonazí a dorozumívají se mlaskavou řečí. Dokonce nás s sebou vzali do buše, kde nám ukazovali jak přežít. Velmi dobrou ukázkou bylo rozdělávání ohně.

     Cestou do NP Etosha, kde jsme na safari strávili několik úžasných dnů, jsme se zastavili u největšího meteoritu na světě. Kdybych ho na vlastní oči neviděl a nevylezl si na něj, tak bych ani neuvěřil, že něco takového snad může existovat. Dalším původním africkým kmenem, který jsme navštívili, jsou Himbové. I oni chodí téměř nazí. Ženy ani děti se nemyjí, ale natírají se hlinkou smíchanou s máslem a vykuřují se popelem s okrou. Bydlí v rondavelech, které si staví z kravích lejn, hlíny a rákosu. O jejich způsobu života jsme se hodně dozvěděli. Také jsme viděli jejich školu, ve které jsme zanechali potřebné pomůcky. Zastavili jsme se také ve městě Opuwo, kde se mezi Namibijci mísí i další africké kmeny, např. Herero či Zemba. Pak už naše cesta vedla dál, až na hranice s Angolou. Jsou zde překrásné vodopády Epupa v krajině plné baobabů. Je to vlastně úplný konec světa, ale přesto tak nádherný!

     K dalším zajímavým místům, které jsme v Namibii viděli, patří např. 6000let staré skalní malby, skalní varhany, 1500let rostoucí kytka Welvitschia podivná či zkamenělý les. Navštívili jsme i největší kolonii lachtanů v Africe. Nedá se to srovnávat s kolonií v JAR, kterou jsme navštívili loni. Už ta se mi zdála obrovská, ale letos... kam se člověk podíval, tam byli lachtani. Stovky, tisíce... možná desetitisíce. Věděli jste, že lachtani mečí jako kozy? A že smrdí tak, že vám málem nos upadne? Ale jsou tak roztomilí... že když jsem se k jednomu přiblížil, vycenil na mě zuby a rozběhl se za mnou.

     A dokonce jsme viděli i Matterhorn. Samozřejmě, že ne švýcarský, když jsme v Africe. Ale hora Spitzkoppe si právem zasloužila tuto přezdívku. Je to totiž jeho dvojče :-) Cestou do Walvis Bay, kde jsme jeli shlédnout kolonii plameňáků, které jsem mj. viděl poprvé i létat, jsme se zastavili u Alantiku, abychom smočili nohy v jeho studených vlnách. To jsem ovšem netušil, že smočím rovnou celé tělo i s oblečením. Cestou na další dobrodružství jsme míjeli bod, kde Zemi protíná obratník Kozoroha. Samozřejmě, to bych nebyl já, abych se zde nezvěčnil na památku. Tím zmiňovaným dobrodružstvím byla poušť Namib. Tolik krásných dun pohromadě jsem ještě neviděl. Začali jsme výšlapem na největší dunu světa Big Daddy. Na nejvyšší vrchol jsme šlapali 2,5hodiny. Byla to dřina! Pak jsme si prohlédli Deadvlei, které je známé pro své fotogenické suché akácie. Dále následovalo Sossusvlei, Duna 45 a kaňon Sesriem, kterým jsme se s pouští rozloučili.

     Dalším zajímavým místem, které určitě stojí za zmínku, je Kolmanskop, což je zasypané diamantové město, nebo-li město duchů. Kdysi se zde těžily diamanty, kterých ale postupně ubývalo, až město úplně zaniklo. Písek z pouště místní budovy zavál. Trosky některých z nich jsou však vidět dodnes a místo připomíná svým vzhledem město duchů. Tři týdny utekly jako voda a náš pobyt se pomalu chýlil ke konci. Ale přesto zbývalo ještě dostatek času, abychom stihli navštívit les Aloí rozsochatých nebo Fish river canyon, což je druhý největší kaňon na světě. Posledních pár dní jsme si dopřáli odpočinek v termálních lázních a horkých pramenech v Ai-Ais. Pak již následovala dvoudenní zpáteční cesta napříč JAR do Johannesburgu, odkud jsme odlétali domů.

     Celou dobu jsme v Africe kempovali ve vlastních stanech, sami jsme si vařili, občas navštívili nějakou restauraci. Ochutnali jsme dokonce jednu specialitu - špízy z žirafy, zebry, kudu a oryxe. Nejvíce mi chutnal kousek ze zebry a kudu. Celkem jsme najeli neuvěřitelných 9.300km. Afrika je skvělá a velmi těžce se mi s ní loučilo. Doufám, že ji zase brzy navštívím.


Video k článku zde.
Fotogalerii k článku naleznete zde.